Školka v přírodě 2011
Velké Karlovice, Penzion Tabačka.
V pondělí 20.6.2011 se naše děti vydávají na školku v přírodě. Od pondělního rána to už nebudou jenom malé děti ale hlavně MALÍ INDIÁNI.
Pod vedením náčelnice tábora Velké Medvědice, náčelnice pro lov a hry Jestřábí Oko, náčelnice pro zpěv a tance Hbité Struny a šamanky a léčitelky Letní Bouřky, se chystá velká indiánská výprava. V pondělí tady najdete naše nová indiánská jména aby jste věděli, jak nás máte oslovovat. HOWG!
Pondělí
Jak jsme řekli, tak činíme. Od jitřního rána do odvolání se jmenujeme takto:
| Barevné Pírko | Bára | Velký Kojot | Ivošek |
| Lehký Vánek | Viktorka | Šedý Vlk | Lukášek |
| Sluneční Paprsek | Janička | Modré Oko | Ondra |
| Bílá Vločka | Sabinka | Vysoký Býk | Vojta V. |
| Moudrá Sova | Kristýnka | Malý Kojot | Adámek |
| Sluneční Řeka | Helenka | Silný Bůvol | Vojta O. |
| Žluté Pírko | Deniska | Hbitý Zajíc | Kubík O. |
| Bílá Tlapa | Simonka S. | Bystrý Orel | Péťa |
| Dlouhé Pírko | František | ||
| Rudý Mrak | Přemeček | ||
| Dračí Zub | Honzík | ||
| xxxxxxxxxxxxxxxxxx | xxxxxxxxxxxxxXXXXXXXXXXXXXxxxxx | xxxxxxxxxxxxxxx | xxxxxxxx |
Dnes si Malí Indiáni vyrobili indiánské čelenky a tímto přijali svá nová jména. Velký Manitou nám sesílal chvílemi slunce a chvílemi déšť. Malí indiáni si tak nacvičili rychlé oblékání a svlékání. Nás ale voda nedostane, protože Malí Indiáni nejsou z cukru, aby se rozpustili.
Dneska jsme stihli ještě průzkum okolí a vydali jsme se na horský hřeben abychom si mohli prohlídnout naše nové území. Na „Mapa, Sat, Ter“ vlevo na západ, na „Earth“ zobrazení vpravo do kopce (zobrazení GoogleEarth – možná budete muset nainstalovat).
Hbitá Struna a Letní Bouřka nás naučili kouřit Indiánskou dýmku.
Byli tam velcí medvědi a louka plná kopretin:-).
K večeři byli italští hadi s červenou omáčkou a pak všichni zalehli do svých postýlek plni očekávání co přinese zítřejší den. HOWG!
Úterý
Tak tu máme další indiánský den. Ráno hned po snídani jsme vyrazili obhlédnout také druhou stranu údolí.
Potkali jsme plno zvěře, domácí i divoké, malé i velké. Jestřábí Oko nás procvičilo v trefě šiškou, zatím jenom do stromu.
A protože nám jako správnému indiánskému kmeni chybí totem, naše šamanka Letní Bouřka nám obstarala kmen na jeho výrobu.
Další fotky a informace večer, či spíše v noci. HOWG!
Po obědě se stala podivná věc. Během odpoledního lenošení, podle hesla: „Jak k jídlu, tak ke spaní!“, se ozývaly za chatou divoké a hlavně divné zvuky. Rada mladších se usnesla, že se jedná o medvěda. Nikdo ho sice přímo neviděl, ale bylo to jasné.
Potom jsme šli na návštěvu k panu řezbáři Ladislavovi Borákovi. Vyzkoušeli jsme si orlí trůn a podívali se taky, jak by ten náš totem mohl vypadat. Trochu jsme vyskákali hlavy na trampolíně a vrátili se do lesa nad chatu.
Museli jsme si postavit lesní příbytek aby byla jistota, že bude vždy kde spát. S těmi bouřkami, jeden indián nikdy neví.
No a pak tu byl ještě ten MEDVĚD! Šamanka Letní Bouřka dala dobrou radu, že duchy hor si udobříme a požádáme o přízeň velkým medvědím tancem. Tak jsme se s našimi náčelníky do toho dali. Vyzdobili jsme totem, místními folkloristickými prvky, a dali se do tance.
Jo a přišel taky pošťák a přinesl nám vzkazy ze vzdálených domovů. Velká Medvědice nám je přečetla. Potom jsme si vyrobili náhrdelníky s pořádnými zuby a ozdobili jsme je korálky.
Večeři jsme schlamstli jak hladoví kojoti, dali si indiánskou pohádku, zazpívali si indiánskou ukolébavku a zcela neindiánsky už spíme. HOWG!
Středa
Ráno jsme se vybavili bojovým zbarvením, ať všichni medvědi v širém okolí ví, kdo je tady pánem.
Doplnili jsme náš počet nouzových wigwamů, ale dnes pálilo slunce, tak jich třeba nebylo, a po vydatném obědě jsme se bez spaní pustili na největší výpravu.
Výpravu na Soláň. Už bílý muž co řídil ohnivého oře pro mnoho indiánů, měl divný pohled na naši výpravu, ale podlehl naší společné síle a vyvezl nás na vysoký kopec.
Na slunečné hoře Soláni se nám líbilo. Na místním pódiu jsme prozkoušeli moc a sílu našich tanců.
No a večer přijel zase pošťák. Večeře dopadla jako vždy, byla zlikvidována. A šli jsme spát. A samozřejmě vykoupaní. HOWG!
Čtvrtek
Ráno jsme se probudili do vlahého dne, protože v noci prý lilo jako z konve. Velký Manitou se rozhodl trochu omýt lesy a prérie. My o tom nic nevíme, protože poslušni rozkazu náčelnice Velké Medvědice jsme spali jako medvědi v zimě.
Po snídani jsme podnikli výpravu za pokladem na Stříbrném jezeře. Což o to, poklad jsme našli ale Stříbrné jezero nějací desperáti vypustili. Bylo tam jen bahno.
Dnešní odpolední odpočinek jsme nevynechali.
A navečer jsme se rozhodli že si ulovíme bizona aby bylo co opékat na ohni. Což se stalo a na ohýnku byl výtečný.
Náčelník pro lov Jestřábí Oko rozdal úspěšným lovcům medaile. A pak došel náš milovaný pošťák.
A protože byla konečně tma, proběhla stezka odvahy. Indián, který se bojí, není žádný indián.
No teď už jen coby spící indiáni čekáme na pátek. Čeká nás poslední proběhnutí do lesa a pak už hybaj domů. HOWG!
Pátek
Tady už nic nebude, balíme týpí, nasedáme na ohnivého oře a jedeme domů, ve školce budeme po 2 hodině 
.
Co se ještě stalo